Česká státní rodinná politika potřebuje jasné koncepční směřování a vizi, založené na komplexním poznání života rodin ve všech jejich formách a vývojových stadiích. Měla by být založena na nadresortní spolupráci a na rozdělení i vzájemném doplňování rolí mezi centrem, kraji a obcemi. Poukazuje na to obsáhlá „Zpráva o rodině, která byla vytvořena kolektivem autorů Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí pro Ministerstvo práce a sociálních věcí.

V posledních letech pokračují hlavní tendence demografických procesů započaté po roce 1989. Zvyšuje se průměrný věk při sňatku i narození dítěte, intenzita sňatečnosti osciluje na nízké úrovni, zvyšuje se intenzita rozvodovosti, narůstá podíl nesezdaných soužití jako celoživotní alternativy k manželství a zvyšuje se podíl dětí narozených mimo manželství. Úhrnná plodnost se dlouhodobě pohybuje výrazně pod hranicí prosté reprodukce. A to přesto, že rodina zaujímá v žebříčku hodnot jednu z nejvyšších příček a lidé si stále nejčastěji přejí mít dvě děti. Diskrepance mezi deklarovanými hodnotami a skutečným chováním se ukazují ve zvyšující se toleranci k rozvodům i k různým formám rodinného uspořádání, včetně záměrného osamělého rodičovství. Lidé s vyšším vzděláním jsou v postojích liberálnější, ve svém životě se však chovají konzervativněji, tj. častěji uzavírají sňatek a mají méně často děti narozené mimo manželství.

 

Rodiny a ekonomika

Česká ekonomika od počátku století převážně roste a v současnosti se vyznačuje poměrně nízkou nezaměstnaností. Díky rostoucím mzdám se zvyšují celkové příjmy domácností, příjmová chudoba ohrožuje zhruba desetinu domácností, míra materiální deprivace klesá. Nicméně rodinám s dětmi se s počtem dětí v domácnosti snižuje disponibilní příjem (na spotřební jednotku), v závislosti na věku nejmladšího dítěte již nejsou rozdíly tak velké. Podíl rodin pobírajících sociální dávky za posledních osm let výrazně poklesl jako důsledek růstu příjmů i nastavení rodinných dávek, nejčastějšími příjemci zůstávají rodiny se třemi a více dětmi a rodiny s předškolákem. Přídavky na děti získávají charakter chudinské dávky, nejvýznamnější dávkou se stal rodičovský příspěvek. Naproti tomu váha daňových úlev v rozpočtu rodin vzrostla. Nejvyužívanějším opatřením je daňové zvýhodnění na dítě. Státní podpora je koncentrována na rodiny v rané fázi rodičovství (porodné, rodičovský příspěvek, sleva na dani na „školkovné“). Rodiny s dětmi školního věku nejsou nijak specificky podporovány, častěji jsou přitom ohroženy chudobou a pro mnohé z nich jsou finančně nedostupné pravidelné zájmové a volnočasové aktivity dětí.

 

Rodina a finance

V horší finanční situaci se nacházejí rodiny samoživitelů ve srovnání s rodinami úplnými. Zhruba třetina osamělých rodičů nemá příjem z pracovní činnosti, celkově jsou více závislí na sociálních dávkách. Významným zdrojem příjmu je rovněž výživné, které dostávají přibližně dvě třetiny samoživitelů. V důsledku nižší ekonomické aktivity neuplatňují tak často jako rodiny úplná daňová zvýhodnění na děti. Nejvíce zatěžující výdajovou položkou jsou pro neúplné rodiny náklady na bydlení, zvláště žijí-li v nájemním bytě. Půjčky a úvěry častěji splácejí rodiny s oběma rodiči, samoživitelé je využívají spíše k jinému než bytovému účelu. Neuzavření sňatku neimplikuje takové zhoršení příjmové situace jako nepřítomnost druhého rodiče v rodině.

 

Rodinné bydlení

Bydlení přiměřené kvality je důležitým faktorem při rozhodování o životních krocích jako uzavření manželství (partnerství) a založení (rozšíření) rodiny. Dynamický vývoj nákladů na bydlení jak ve vlastnickém, tak i v nájemním sektoru vede k jeho kolísající dostupnosti a pro některé sociální skupiny k nedostupnosti, především v důsledku poklesu počtu nájemních obecních a státních bytů. Schopnost rodin zajistit si bydlení je diferencována především podle socioekonomické situace rodiny a v závislosti na nabídce trhu s byty, ale také podle fáze rodinného cyklu a individuálních preferencí. Rodiny s dětmi častěji vykazují nižší standard bydlení, což platí výrazněji o rodinách samoživitelek. Pětina populace žije v přelidněných bytech. Desetina domácností vydává na bydlení více než 40 % svých příjmů. Zatížení rodin náklady na bydlení je důsledkem jak silné preference vlastnického bydlení, tak vysokých nájmů plynoucích z nedostatečné nabídky nájemních bytů. Přibývá rodin bydlících v podstandardním bydlení a ohrožených ztrátou bydlení. Závažným problémem je prostorové vyloučení některých skupin obyvatel a existence vícečetných bariér jeho překonání, pramenících z jejich sociální zakořeněnosti i nízké sociální a finanční gramotnosti.

 

Rodiče na trhu práce

Participace mužů a žen na trhu práce je výrazně ovlivněna rodičovstvím. Nejnižší míry zaměstnanosti dosahují ženy s dětmi do dvou let věku jako důsledek jak rodiči preferované celodenní péče matky, tak limitovaného výběru možností nerodinné péče a flexibilního zaměstnání. Poslední změny podmínek čerpání rodičovského příspěvku sice podporují časnější návrat matek do zaměstnání, ale zaměstnanost od roku 2007 prokazatelně roste až u žen s tří- až pětiletým dítětem. Délka čerpání rodičovské dovolené a rodičovského příspěvku se v posledních letech zkracuje, zvláště u žen s vyšším vzděláním. Rodiče se dnes více než dříve přiklánějí k egalitárnímu modelu dělby rolí v rodině, ve skutečnosti ale muži stále tráví více času prací a ženy péčí o děti a domácnost. Přetrvávání „tradičních“ strategií slaďování práce a rodiny mj. vysvětlují příjmové rozdíly mezi muži a ženami, nastavení rodičovského příspěvku, ale i společenské normy. Po skončení rodičovské dovolené se řada žen potýká s obtížemi při nástupu (zpět) na trh práce z důvodu málo vstřícného přístupu zaměstnavatelů a nevyhovující nabídky flexibilních forem zaměstnání a služeb péče o děti. Pro děti ve věku od tří do šesti let (preferuje i) využívá většina rodičů především veřejné mateřské školy. Deficit je pociťován u služeb péče o děti mladší a naopak starší (především družin). Nabídka služeb usnadňujících (domácí) péči o osoby s postižením, dlouhodobě nemocné a stárnoucí je vnímána jako nedostatečná.

 

Péče o děti

V současném systému kolektivních zařízení péče o děti předškolního věku dominují mateřské školy, u nichž se prosazuje dostupnost pro děti mladší tří let. Paralelně se rozšiřující dětské skupiny vytvářejí další důležitý segment nerodinné péče. Služby péče o děti nabízejí také neškolská zařízení provozovaná dle živnostenského zákona nebo dle obecně platných právních předpisů, jež jsou však finančně nákladnější. Celý systém nerodinné péče se i přes probíhající legislativní změny vyznačuje jistou nesourodostí ohledně kvality i konkrétní nabídky služeb. Rovněž systém mimoškolní výchovy a vzdělávání tvoří široké spektrum subjektů s rozdílnou místní a cenovou dostupností pro jednotlivé rodiny a s tím související odlišnou mírou využívání. A to navzdory tomu, že přístup ke školnímu i mimoškolnímu vzdělávání je klíčový nástroj osobnostního rozvoje, reprodukce lidského kapitálu, překonávání sociálních a kulturních rozdílů i primární prevence negativních jevů. Hledání vhodné míry a formy podpory výchovně vzdělávacích a volnočasových aktivit je žádoucí v rámci opatření rodinné politiky, a to se zvláštním zřetelem na děti se speciálními vzdělávacími potřebami a děti z méně podnětného sociálního prostředí. Z nejpodstatnějších změn v oblasti vzdělávání provedených v posledních letech lze jmenovat rozšiřování a úpravy předškolního vzdělávání, inkluzivní vzdělávání na všech úrovních, individuální vzdělávání a snižování věku začátku povinného vzdělávání.

 

Nefunkční rodiny

Dítě se vyvíjí tím zdravěji, čím déle/lépe funguje vztahový trojúhelník: otec – matka – dítě. V případě partnerského rozchodu se většina rodičů snaží na výchově a péči o dítě dohodnout, nicméně v posledních letech nebývale narůstá intenzita rodičovských sporů o děti se všemi negativními důsledky pro ně (psychické obtíže, výchovné problémy, rizikové chování aj.). Mezi hlavní současné deficity služeb pro děti a rodiny patří nedostatečné legislativní ukotvení preventivních a podpůrných služeb (poradenské, terapeutické a další preventivně podpůrné služby a aktivity), finanční nejistota, nestabilita a různorodá kvalita či regionální nevyváženost poskytovaných služeb. V naprosté většině regionů ČR nejsou dostupné specializované služby, které by dětem pomohly vyrovnat se s důsledky domácího násilí, jehož byly svědky, a které by terapeuticky pracovaly s celým rodinným systémem zasaženým tímto problémem. Dosud se nepodařilo překonat rezortní roztříštěnost českého systému náhradní péče. Do ústavní péče stále lze umístit dítě mladší tří let, což je v rozporu s praxí většiny evropských států a doporučením OSN poskytovat péči o takto malé děti v prostředí rodinného typu s ohledem na negativní dopady ústavní péče (absence citového pouta a vazby na konkrétní pečující osobu). Počty pěstounů a dětí svěřených do pěstounské péče se za posledních deset let více než zdvojnásobily, zejména dlouhodobých pěstounů je však stále nedostatek. Zatím zcela chybí systémové řešení následné péče o mladé lidi po ukončení pěstounské a ústavní péče po dosažení plnoletosti.

 

Senioři

V ČR roste počet a podíl seniorů ve vyšších věkových skupinách. Alternativní rodinná uspořádání a partnerství jsou pozorována i ve vyšším věku a mohou mít vliv na různé aspekty kvality života vázané na rodinný život, včetně poskytované a přijímané péče. Rodiny a partnerství v pozdějším věku se rozpadají typicky ovdověním, výrazněji se na zániku starších partnerství začínají podílet i rozvody. V posledních 15 letech vzrostl počet dětí narozených starším matkám a otcům. To může mít dopady mj. na intenzitu a disponibilitu mezigenerační péče v různých fázích životního cyklu. Senioři zastávají mnoho sociálních rolí. Devět z deseti mladších seniorů se definuje rolí „rodič“ a šest z deseti jako prarodič. Většina prarodičů poskytuje nějakou formu péče rodinám svých dětí a vnoučatům. V případě potřeby poskytování péče o závislého seniora v rodině je typickým pečovatelem žena – partnerka nebo dcera/snacha opečovávané osoby ve vyšším středním věku, častěji pokud již nevyvíjí intenzivní ekonomickou aktivitu, příp. je ochotna či schopna ji na blíže nedefinovatelný časový úsek omezit či přerušit. V extrémně zátěžové situaci tzv. sendviče, kdy je kombinována péče o seniora a nezletilé dítě v domácnosti s pracovní aktivitou, je podle výzkumů téměř 5 % populace.

 

Zdravotně postižení

V populaci ČR je přibližně desetina osob se zdravotním postižením, mezi dětmi necelá dvacetina. Až do věku 29 let žijí tyto osoby převážně s rodiči jako hlavními pečovateli, u starších osob je to pak partner/ka. S věkem rostou počty osaměle žijících lidí se zdravotním postižením. Přítomnost zdravotně postiženého v rodině přináší komplikace při zajišťování rodinného příjmu a ovlivňuje strukturu vydání rodiny. Potřeby pečujících rodin jsou velice heterogenní, přesto k nim není přistupováno individuálně. Systém služeb pro rodiny se zdravotně postiženým členem je značně roztříštěný, mj. z hlediska kvality a regionální dostupnosti. Rodiny se zdravotně postiženým členem mají nárok na sociální dávky, které však často dostatečně nepokrývají zvýšené náklady v důsledku postižení v rodině.

 

Migranti

Migranti tvoří 5 % populace ČR. Největšími skupinami jsou Ukrajinci, Slováci, Vietnamci a Rusové. Nejčastějšími důvody pobytu v ČR jsou výdělečná činnost a sloučení rodiny. Nejvíce smíšených svazků s Čechy mají Slováci. Svazky cizinců ze třetích zemí jsou vysoce národnostně homogamní. Jejich děti se častěji než děti s českým či slovenským občanstvím rodí v manželstvích a převažují u nich rodiny úplné. Míra využívání sociálních dávek migranty je nízká. Migranti s povolením k dlouhodobému pobytu nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Významná část migrantů je vyloučena z přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění. Lepší je situace v přístupu ke vzdělání, podíl cizinců na českých školách se dlouhodobě zvyšuje, problémem však je nedostatečná znalost češtiny, komplikující jejich integraci. Integrační proces dítěte a celé rodiny ovlivňuje složení domácnosti a stabilita rodinného zázemí.

 

Zpráva o rodině ve formátu PDF  v plném znění (245 stran)