Daňové zatížení mezd v České republice loni dosáhlo 42,8 procenta, v rámci 34 států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) bylo osmé nejnižší. Nejvyšší je v Belgii (55,3 pct), naopak v Chile, Mexiku a Novém Zélandu činí 20 procent. Vyplývá to z údajů OECD, které zpracovala poradenská společnost Grant Thornton.
Daňové zatížení mezd ukazuje, jaké procento z celkových mzdových nákladů, tedy mzdy a pojistného hrazeného zaměstnavatelem, tvoří daně z příjmu zaměstnanců a odvody na sociální a zdravotní pojištění. Počítá se z průměrného příjmu svobodného a bezdětného zaměstnance.
„Pokud bychom vzali v úvahu čisté daňové zatížení hrubé mzdy, nevede si Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi špatně. Stát podporuje rodiny s dětmi. V ČR jsou však vysoké odvody na pojistné, a to zejména odvody zaměstnavatele, což průměrné daňové zatížení mezd zvyšuje,“ uvádí Grand Thornton. Průměrné daňové zatížení v zemích OECD zůstalo loni na předloňských 35,9 procenta.
Studie OECD obsahuje i analýzu pro různé skupiny rodin. Například u rodin se dvěma dětmi, kdy jeden z manželů pobírá průměrnou mzdu a druhý nepracuje, je nejvyšší daňové zatížení mezd ve Francii, Belgii a Itálii s podílem kolem 40 procent. Z analýzy dál vyplývá, že některé vlády, například v Řecku, Finsku a Švédsku, formu daňového zvýhodnění rodiny příliš nepodporují. Daňové zatížení je zde na podobné úrovni jako u svobodného a bezdětného zaměstnance.
„V České republice funguje největší nepřímá finanční podpora v podobě daňového zvýhodnění. Pracující rodič může uplatnit slevu na dani na vyživované děti, která se v případě nulové daně stává daňovým bonusem a stát rodiči peníze naopak vyplácí. Zaměstnanec rovněž čerpá slevu na dani na partnera, který nepracuje. Tato podpora v některých zemích zavedena není,“ dodal Grant Thornton.
