Jací zaměstnanci budou v éře umělé inteligence, digitalizace a robotizace nejžádanější? Většina expertů to už delší dobu předpovídá hlavně IT specialistům, a obecně pak lidem z technických oborů. Digitální revoluce však v určité míře změní téměř všechny profese, proto lze čekat zvýšený zájem o technicky uvažující lidi a jedince otevřené novinkám doslova ve všech sférách. Podle průzkumu organizace McKinsey Global Institute bude pravděpodobně až 375 milionů pracovníků na celém světě muset do roku 2030 změnit zaměstnání nebo se naučit nové dovednosti právě v souvislosti s rozvojem umělé inteligence a automatizace. Mezi nejžádanější dovednosti se proto podle headhunterky Terezy Černé ze společnosti R4U vyšvihne právě schopnost rychle se adaptovat na digitální inovace. „Prakticky na každé pozici se budou lidé denně učit novým věcem. Firmy čekají převratné změny: digitální systémové řízení, automatizace rutinních činností, zapojování umělé inteligence do provozu. K tomu potřebujete zaměstnance, kteří jsou změnám nejen otevření, ale těší se na ně, rádi objevují nové zlepšováky a vychytávky.“ Nadšení pro inovace bude žádané všude a u všech: ve stavebnictví stejně jako v obchodě či elektrotechnice, u účetního stejně jako u lékaře či učitele. „Všichni známe ten typ lidí, kteří když se dovědí třeba o nové aplikaci, rovnou ji stahují a testují. Všichni máme v kanceláři někoho, kdo první chatoval s umělou inteligencí, zatímco ostatní teprve vstřebávali informace. Mít podobné nadšence v týmu je pro zaměstnavatele výhoda a ze snahy učit se novým technickým věcem bude nejžádanější měkká dovednost,“ tvrdí Černá. Konkurenční výhodu této schopnosti zvyšuje fakt, že lidí otevřených změnám je v populaci málo.
Co říká věda: Průkopníci i reptalové jsou stejně početní
Podle teorie zvané difuze inovací, kterou v šedesátých letech zformuloval americký sociolog Everett Rogers, se lidé ve schopnosti osvojit si novinky dělí do několika kategorií, a kromě jedinců extrémně otevřených změnám existuje stejně početná skupina „opozdilců“ (angl. laggards), která má tendenci inovace bojkotovat. Obou typů je v populaci 16 procent, tedy zhruba jedna šestina, zbývajících 64 procent tvoří více či méně průměrná většina. Spoléhat na to, že se v týmu spontánně objeví dostatek lidí, otevřených každodenním změnám digitalizace, tedy nelze, a zaměstnavatelé musí takové pracovníky cíleně vyhledávat. „Při náboru by si firmy měly už nyní pohlídat, aby přijímaly uchazeče, u nichž učení se novým věcem nebude jen hezkou větou v životopisu,“ říká Tereza Černá. Marcela Lonková, majitelka společnosti This One, která se specializuje na digitalizaci účetnictví, potvrzuje: „Při přijímání nových lidí se dnes díváme hlavně na dovednosti, které souvisejí s technologiemi. Uchazeče testujeme na to, co je motivuje a co stresuje, a pokud v nich nové technologie vyvolávají vyloženě odpor, ani se nepotkáme.“ Klasický „papírový“ účetní totiž podle ní do několika let přestane úplně existovat. „Účetní digitálního věku pracují s novými technologiemi a softwary, cloudovými systémy či umělou inteligencí, která pomáhá se zpracováním faktur a dokladů, při analýze dat a predikci trendů, nastavení cen, snižování nákladů a navýšení příjmů. Měníme se za pochodu z účetních na datové analytiky a obchodní konzultanty, a to bez permanentního sebevzdělávání v nových technologiích nelze.“
Pamatujte na diverzifikaci. Nekritičtí nadšenci mohou i škodit
Podle personalistů je však důležité pamatovat na vyváženost a týmy vždy dostatečně diverzifikovat. Skupina jednostranně orientovaných lidí má vždy své limity, a navíc může být nekritické nadšení leckdy spíše kontraproduktivní. Lidé vrhající se bezhlavě do každé novinky někdy způsobí více škody než užitku. Rozvážnější a střízlivější přístup naopak vytváří nadšencům a průkopníkům přirozený korektiv. „Ideální je poskládat tým tak, aby v něm bylo dost inovátorů se zálibou v nových technologiích, nechyběly však ani kritičtější pohledy, a to vše ladilo s firemní kulturou a chemií,“ doporučuje Tereza Černá.
