Finanční správa na základě své analytické činnosti zjišťuje pokračující šíření nelegálních forem zaměstnávání včetně tzv. „zastřeného“ zprostředkování pracovní síly. Tyto praktiky využívané některými firmami poškozují ostatní zaměstnavatele, vedou ke krácení daní a pojistných odvodů a často jsou spojeny i se špatnými pracovními podmínkami využívaných pracovníků.
Nelegální zaměstnávání má bezesporu více příčin – mezi nimi lze vedle „úspor“ daní a pojistných odvodů motivovaných vysokými náklady práce vyjmenovat i nedostatek pracovní síly, vysoký podíl zahraničních pracovníků v určitých sektorech a náročnost administrativy spojené s jejich získáváním. Vyhýbání se pracovněprávním povinnostem se často skrývá za formálními smlouvami o dílo či pronájmy výrobních prostor, fiktivními „agenturami“ a složitými řetězci právnických osob. Finanční správa proto v rámci svých kontrolních pravomocí i v úzké součinnosti s dalšími institucemi cíleně odhaluje případy, kdy se za smluvními vztahy ve skutečnosti skrývá závislá činnost podle zákona o daních z příjmů. Nejužší spolupráce přirozeně probíhá se Státním úřadem inspekce práce, který při své činnosti odhaluje a postihuje nelegální zaměstnávání a zastřený výkon závislé práce.
„Finanční správa aktivně bojuje proti nelegálnímu zaměstnávání a ‚zastřenému‘ zprostředkování pracovníků. Úzce přitom spolupracuje zejména s orgány inspekce práce. Nedávná diskuse u kulatého stolu pořádaná na půdě Hospodářské komory ukázala, že máme se zástupci podnikatelů společný zájem na zajištění férových podmínek pracovního trhu. Vedle cílených kontrol proto i za pomoci profesních organizací provádíme osvětu mezi uživateli pracovní síly a sdílíme informace ohledně znaků rizikového chování i typické modelové případy, abychom zvýšili schopnost firem takové situace včas rozpoznat a při svém podnikání se jim vyhnout.“ sděluje Simona Hornochová, generální ředitelka Finanční správy ČR.
Dodavatelé různými schématy maskují závislou práci
Z kontrolní praxe vyplývá několik opakujících se schémat. Typické jsou například umělé smluvní vztahy v řetězcích firem včetně formálních agentur práce, ve kterých často není možné dohledat právního zaměstnavatele poskytnutých pracovníků, kteří pracují pod vedením uživatele. Dále řetězce právnických osob, které fakturují dodání díla, zatímco zaměstnanci vykonávají práci pod vedením uživatele. Všechny tyto praktiky mají významné fiskální dopady spojené s krácením daní i pojistných odvodů – odhady z různých analýz ukazují škody v řádu desítek miliard korun. Finanční správa při své analytické práci a v rámci prováděných kontrol posuzuje ekonomickou realitu obchodních vztahů, faktické znaky vykonávané práce a ověřuje plnění daňových povinností.
Řetězce smluv a platební agenti: kdo nese odpovědnost za zákonné odvody
V oblasti přijímání pracovní síly mimo zákonný rámec finanční správa identifikuje řadu struktur, které se liší zapojením subjektů i formálním nastavením vztahů. Jedním z častých schémat je zastřené zprostředkování, navenek formálně prezentované jako poskytování služeb – například plnění na základě smlouvy o dílo. V praxi pak dodavatel formálně vystupující jako poskytovatel díla, tzv. „pseudoagentura práce“, reálně zajišťuje pracovníky pro uživatele, přičemž ti jsou plně pod kontrolou uživatele: uživatel provádí skutečné organizační vedení a zadávání úkolů, poskytuje všechny pracovní pomůcky, nářadí, stroje, materiál, kontroluje a řídí výrobu a podobně. Z právního hlediska se jedná o relativní simulaci právního jednání. Tyto konstrukce bývají často doplněny dalšími smluvními vztahy, například nájemní smlouvou o pronájmu výrobních prostor nebo strojního zařízení mezi uživatelem a „pseudoagenturou“. V případech, kdy nejsou v takových uspořádáních řádně odváděny povinné odvody, tedy daň ze závislé činnosti, sociální a zdravotní pojištění, nese riziko doměrků subjekt vykonávající reálnou kontrolu nad pracovní silou – tedy uživatel. Fakt, že odměna je vyplácena prostřednictvím třetí osoby (reálně v postavení platebního agenta) není pro posouzení odpovědnosti relevantní.
Transformace mzdy do nenárokových náhrad: jak zaměstnavatelé obcházejí zdanění
Snahy o snižování nákladů na pracovní sílu bývají v praxi doprovázeny i případy, kdy zaměstnavatelé formálně „transformují“ část zdanitelné mzdy do různých nenárokových nebo paušálních náhrad, které nepodléhají zdanění – typicky cestovní náhrady, náhrady na údržbu pracovního oblečení nebo náhrady za opotřebení vlastního nářadí. Tyto náhrady jsou někdy vypláceny neoprávněně (například cestovní náhrady, přestože zaměstnanec nikam necestoval) nebo jsou za pomoci paušalizace silně nadhodnoceny (například náhrady za praní pracovních oděvů jsou stanoveny podle ceníku čistírny, i když si je zaměstnanec pere doma). Kromě toho se objevují i další „optimalizační“ konstrukce – část mzdy vyplacená formou dohody mimo pracovní poměr, přes propojené zahraniční subjekty nebo úplně mimo systém (černé výplaty). V takových případech zůstává odpovědnost za správné odvedení daně ze závislé činnosti a pojistných na zaměstnavateli.
Finanční správa doporučuje firmám, jak být obezřetné a jaké rizikové znaky prověřovat
Finanční správa doporučuje firmám provádět konkrétní opatření, která výrazně snižují riziko zapojení do nelegálních struktur. Považujeme za důležité prověřovat reálnou povahu sjednané spolupráce a vždy vyhodnocovat ekonomickou realitu smluvních vztahů. V rámci smlouvy s agenturou práce doporučujeme sjednat povinnost agentury vedle řádného povolení MPSV doložit i skutečnost, že odvádí povinné odvody za své zaměstnance poskytnuté uživateli a poskytnutí pracovníci jsou skutečně jejími zaměstnanci. V rámci diskuse u kulatého stolu zaznělo, že například členové Asociace poskytovatelů personálních služeb taková ujištění svým obchodním partnerům standardně poskytují a často přikládají i potvrzení o bezdlužnosti vůči státním institucím, v praxi tedy nejde o nic neobvyklého. Mezi další doporučení patří aktivní zájem o pracovní podmínky agenturních zaměstnanců, reference dodavatelů i fakt, zda se ve skutečnosti nejedná o „prázdné schránky“. Jelikož se na trhu objevují placené „optimalizační produkty“, které zaměstnavatelům nabízejí různé modely cílící na snížení nákladů práce, doporučuje finanční správa být i v takových případech obezřetní vůči umělým konstrukcím a v případě nejistoty konzultovat postup s vhodným specialistou.