Pracovní dráhy ukazují, že většina nezaměstnaných má zkušenost se stabilní prací. Přesto tato skupina často vnímá, že není na trhu práce vítána a že se obtížně orientuje v pracovních nabídkách: 35 % nerozumí inzerátům a 55 % uvádí nejistotu při komunikaci se zaměstnavatelem. Důvodem, proč jsou nyní v evidenci nezaměstnaných, je nejčastěji věk, péče o druhé nebo zdravotní stav. Zajímavé je také zjištění, že právě u této skupiny není patrné nadměrné ani neobvyklé čerpání sociálních dávek. Významnou roli hraje zdravotní stav. Zatímco většina uchazečů neuvádí formální zdravotní omezení, více než polovina připouští, že jejich zdraví jim komplikuje hledání práce. Status osoby se zdravotním postižením má přitom jen pětina respondentů.
Pokud se budeme ptát na klíčové aspekty, které lidé hledají v práci, tak Češi a Češky řadí na první místo peníze, pak pracovní dobu a v závěsu je blízkost do práce. U osob v dlouhodobé nezaměstnanosti jsou to navíc mezilidské vztahy, které hrají roli. Přičemž je řadí na první místo pomyslného žebříčku. V obou případech je vhodná pracovní doba na druhém místě.
Vlastní aktivitu klientů při hledání práce jsme sledovali prostřednictvím počtu kontaktů vůči zaměstnavatelům, například jako počet rozeslaných životopisů nebo absolvovaných pohovorů. „Ukázalo se, že intenzita rozesílání životopisů není přímo úměrná úspěchu v podobě pozvání na pohovor,“ říká Kateřina Broža, analytička STEM. „Největší úspěšnost vykazovali ti, kteří reagovali na 1–5 pracovních nabídek v posledních třech měsících,“ doplňuje. Naopak ti, kteří rozesílali vyšší počty odpovědí, měli nižší počet pozvání na pohovor. Výsledky naznačují, že u menšího počtu reakcí dochází k cílenému výběru odpovídajících nabídek, což zvyšuje šanci na pozvání k pohovoru.
Důležitým parametrem pro nás také byla kvalita života osob v nezaměstnanosti. Výsledky ukazují, že mezi četností vstupu do evidence ÚP a subjektivní životní spokojeností existuje souvislost. S rostoucím počtem registrací spokojenost se životem respondentů výrazně klesá. Tento poznatek vyvrací zjednodušující představu, že dlouhodobý pobyt v evidenci je převážně důsledkem osobní pohodlnosti. Naopak, data ukazují, že u této skupiny není pozorovatelné nadměrné ani neobvyklé čerpání sociálních dávek.
Výzkum měl podobu kvantitativního šetření realizovaného na výběrovém souboru osob vedených v evidenci ÚP ČR po dobu 9–12 měsíců. Reprezentovanou populaci tvořili obyvatelé ČR ve věku 15–65 let.