Roste počet firem, které porušují zákon nebo pracovněprávní předpisy při agenturním zaměstnávání. Počty podvodů se zvyšují, přestože za ně hrozí vysoké sankce. Jen vloni Státní úřad inspekce práce uložil při kontrolách na stavbách, v průmyslových areálech a ve větších výrobních provozech pokuty ve výši 150 milionů korun, což je o 33 milionů korun více než v předchozím roce. Firmě hrozí v případě pochybení pokuty až 10 milionů korun a zákaz činnosti až na 2 roky. Zásadně utrpí i reputace. Jaké jsou tedy motivace firem k podvodnému jednání a jak mohou zjistit, že agentura, která zaměstnance nabízí, jedná podvodně a vystavuje je riziku vysokých pokut nebo trestněprávního stíhání? Způsobů je několik.
Agenturní zaměstnávání pomáhá firmám řešit nedostatek vlastních zaměstnanců při větších zakázkách i čelit zamrzlému trhu práce především v manuálních profesích. Z této situace však bohužel těží nelegální zprostředkovatelé, často se zahraničními vlastníky, kteří nabízejí zaměstnance za hranicemi zákona. Bez povinných odvodů, na úkor zaměstnance i státu. Jejich metody jsou přitom stále sofistikovanější, často zneužívají smlouvy o dílo nebo dohody o provedení práce.
Legální versus podvodná agentura práce
Základní podmínkou k legální činnosti agentury je licence, která ji opravňuje k dočasnému přidělování zaměstnanců pro výkon práce dalším firmám a kterou vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí.
„Registr licencovaných agentur je veřejně přístupný a firmy by si na něm měly licenci partnera, se kterým spolupracují, vždy prověřit a zkontrolovat. Určitě neuškodí, budou-li tak činit průběžně a pravidelně, protože licence má časově omezenou platnost,“ uvádí ředitel české pobočky agentury Randstad Martin Jánský.
Vydání licence je podmíněno tím, že agentura dodržuje pravidla – od řádné registrace, přes odvody sociálního a zdravotního pojištění, až po srovnatelné pracovní podmínky a dodržování pracovněprávních předpisů. Srovnatelné pracovní podmínky agenturních a kmenových zaměstnanců přitom zahrnují nejen mzdy na porovnatelných pozicích, ale třeba i nárok na dovolenou nebo některé benefity jako příspěvek na stravování.
Podezřele levní pracovníci
Nejspolehlivějším signálem, že nabídka pracovní síly není v souladu se zákonem a stojí za ní nelegální agentura, je ovšem cena. Náklady na zaměstnance totiž netvoří pouze mzda, ale i povinné odvody a další zákonem stanovené náklady. Pokud agentura nabízí zaměstnance příliš levně, je téměř jisté, že někde podvádí, obvykle právě na odvodech.
Zástupci ověřených legálních pracovních agentur, které se sdružují v Asociaci poskytovatelů personálních služeb (APPS), se shodují, že ve výběrových řízeních si firmy–zákazníci opravdu mnohdy vybírají podle ceny. Někdy sice vedení firmy má zájem jednat eticky, nicméně ve chvíli, kdy se výběr agentury dostane na nákupní oddělení, vyhrává nižší cena. Stejně tak je někdy výběr dodavatelů ponechán na jednotlivých provozovnách, byť centrála je důslednější.
V některých případech firmy dokonce samy ani netuší, že spolupracují s nelegálním poskytovatelem pracovní síly, dokud nepřijde kontrola z inspektorátu práce nebo z cizinecké policie. „Někdy je situace na trhu tak těžká, že klient upřednostní dodavatele, který mu slíbí cokoliv a už se mu pak nedaří kontrolovat, jaká je realita. A velmi rychle se ocitne ve spirále výměn dodavatelů, rozšiřování jejich sítě. Tím se ke klientovi dostanou jak firmy, které mají vše v pořádku, tak i ty druhé,“ uvádí obchodní ředitel personální agentury Index Nosluš pro ČR a SK Jindřich Hodek, člen APPS.
Jak si podezřelou agenturu prověřit?
V prvním kroku by si měla firma spočítat, jaké by měly být při započtení všech zákonných odvodů a splnění dalších podmínek minimální náklady na zaměstnance, a konfrontovat dodavatele s otázkou, jak je možné, že nabízí zaměstnance tak levně. Pokud není schopna uspokojivé vysvětlení poskytnout, je obezřetnost určitě na místě. „Firma si také může na dodavateli vyžádat výplatní pásky agenturních zaměstnanců a porovnat je se mzdami kmenových pracovníků. Setkáváme se ale bohužel i s případy, kdy jsou pracovní pásky falešné,“ doplňuje Martin Jánský z Randstadu.
Další možností proto je požádat agenturu, aby uhrazené sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance doložila. I když agentura nemá povinnost tuto informaci poskytnout, případná neochota je jasným varovným signálem. V krajním případě se lze obrátit přímo na úřady a nechat agenturu prověřit.
Pozor na smlouvy o dílo a DPP
Někteří nelegální zprostředkovatelé obcházejí licence tím, že zaměstnance nabízejí firmám na základě smlouvy o dílo a pro zaměstnání pracovníků využívají dohody o provedení práce. Nejrozšířenější je tento postup ve výrobě, stavebnictví, úklidových pracích, v sektoru automotive, logistice nebo v potravinářském průmyslu.
„V takovém případě se prakticky jedná o takzvané skryté agenturní zaměstnávání. Dodavatel by měl mít pro provoz této činnosti příslušnou licenci a pak musí dodržet srovnatelné podmínky, a naopak nesmí pracovníky přidělovat uživateli na základě DPP. V praxi se však děje přesný opak,“ uvádí Martin Jánský z agentury Randstad, která je členem APPS.
Podle zákona je přitom zaměstnavatelem firma, u které pracovník vykonává činnost, nikoli firma, v níž je zaměstnán „papírově“. Úřady proto zkoumají při kontrolách nejen pracovněprávní dokumentaci, ale i to, kdo zaměstnance úkoluje, kdo mu vydává pracovní pomůcky nebo kdo s ním řeší bezpečnost na pracovišti.
Nejčastější jsou případy, kdy nelegální zprostředkovatelé podvádějí s DPP a odpracovaný fond navíc rozdělují mezi více subjektů, nezřídka se společným majitelem. Jádro podvodu spočívá v tom, že takto se vyhnou placení sociálního a zdravotního pojištění, a to jak za zaměstnance, tak i za zaměstnavatele.
Reputace firmy na prvním místě
Řada firem si důsledky, jaké mohou nastat při spolupráci s nelegální agenturou, neuvědomuje. Podle zkušeností některých členů APPS je však už při výběrovém řízení důležité naslouchat možným rizikům, která vyvstanou až později. „Firmě je třeba vysvětlit, že krátkodobá úspora u nelegální agentury může vést k dlouhodobým problémům,“ uvádí generální ředitel Trenkwalderu pro Česko a Slovensko Michal Veselý, člen APPS.
„Několikrát jsme dokázali přesvědčit firmu, aby upřednostnila nás (legální agenturu) před neoficiálním či pochybným poskytovatelem. Nejčastěji šlo o firmy ve výrobě nebo v logistice. Velmi často k tomu ale došlo až ve chvíli, kdy firma vybrala tohoto „poskytovatele“ již v minulosti a až během další diskuze s námi začala zjišťovat, co správný dodavatel má plnit, co má umět, co může nabídnout za pojistky spolupráce a tak dále,“ vysvětluje Jindřich Hodek z Index Nosluš.
Efekt „špatné zkušenosti“ fungoval i v několika případech, se kterými se setkali v Trenkwalderu. „Známe firmy, které byly pokutovány za nelegální zaměstnávání a zpětně si uvědomily, že podcenily rizika spojená s výběrem neprověřeného dodavatele. Jsme rádi, že nyní můžeme být ti, kdo jim pomůže nastavit spolupráci v souladu se zákonem a pomůže jim vyřešit nedostatek kvalitních, a hlavně spokojených zaměstnanců,“ dodává Michal Veselý.
Mnohdy však ale ani pokuta firmu nepoučí. Podle Jindřicha Hodka z Index Nosluš existují firmy, které navzdory pokutám fungují nadále s pochybnými dodavateli, protože pokuta pro ně není zásadní. Více je však zabolí ztráta dobré reputace. „Co se v poslední době ukazuje je to, že poškození jejich jména tyto firmy už bolí výrazně více“, uzavírá Hodek.
Je zřejmé, že krátkodobý zisk může být pro firmu díky spolupráci s pochybným dodavatelem kvůli pokutám, zákazu činnosti či trestněprávnímu postihu likvidační. Vyplatí se proto být obezřetný.
