V době nízké nezaměstnanosti se firmy ve snaze zaplnit volná pracovní místa často obracejí na pracovní agentury. Na trhu však stále působí řada neprofesionálních až přímo nelegálních pseudoagentur, které svými praktikami přinášejí rizika pro společnosti využívajících jejich služeb i samotné pracovníky. Značným problémem je například zastřené zaměstnávání, za které loni Státní úřad inspekce práce udělil pokuty v celkové výši bezmála 117 milionů korun. A to nejen agenturám, ale i jejich uživatelům, tedy koncovým společnostem.
Agenturní zaměstnávání je typ pracovněprávního vztahu, v němž je pracovník sice zaměstnancem agentury, ale pracuje pro společnosti, které potřebují zaplnit volná místa, ať už na kratší, či delší dobu. Ve své podstatě se tak jedná o pronájem pracovní síly. Podle zákona mohou zaměstnance zprostředkovávat pouze ty agentury práce, které jsou držiteli povolení k vykonávání činnosti zprostředkování zaměstnání od Ministerstva práce a sociálních věcí a splňují stanovené zákonné podmínky.
Značnou výhodou agenturního zaměstnávání je pro firmy jeho flexibilita. Jde o efektivní a rychlý způsob, jak získat potřebnou pracovní sílu. Odpadají také náklady a čas vynaložený na výběrové řízení a potřebnou administrativu, kterou připraví sama agentura. Samostatnou kapitolou je pak zaměstnávání cizinců, pro které mají agentury nastaveny nižší podmínky než běžný zaměstnavatel.
Přesto se na téma agenturního zaměstnávání ve veřejném prostoru lze běžně setkat s negativními konotacemi. Na vině jsou často nelegální agentury práce, které porušují nejen etické zásady, ale běžně i zákon. Tyto pseudoagentury pak přinášejí řadu těžkostí jak pro své agenturní pracovníky, tak i společnosti, které si je najmou. „Typické je nedodržování ujednaných či přímo zákonných závazků. Třeba nevyplácení zákonných příplatků za přesčasy, noční směny, pohotovost a podobně či neodvádění zákonných odvodů na pojištění. Nebo se agentura zaváže, že dodá česky hovořící zaměstnance, do práce však nastoupí cizinci bez znalosti českého jazyka. Obdobně bývá porušován smluvní závazek o proškolení, bezúhonnosti pracovníků nebo poskytování pracovního oděvu a pomůcek,“ vyjmenovává některé z častých problémů Anna Kevorkyan, CEO pracovního portálu JenPráce.cz.
Společnosti, které plánují najímat agenturní pracovníky, si legálnost agentury mohou ověřit kupříkladu díky seznamu vedeném na webu Generálního ředitelství Úřadu práce ČR. „Než s agenturou začnou firmy spolupracovat, je důležité si ji prověřit a zjistit, zda má ke své činnosti povolení. Poctivá agentura by rovněž měla být pojištěna proti úpadku a mít zřízeno pojištění odpovědnosti za škody způsobené agenturními lidmi třetím stranám. Spolupráce mezi agenturou a společností, která chce využít jejích zaměstnanců, by pak měla dle zákona probíhat na základě sepsané dohody o dočasném přidělení, a nikoliv například smlouvy o dílo nebo smlouvy o zajištění služeb,“ uvedla Anna Kevorkyan. Ukazatelem věrohodnosti agentury je pak například i to, zda je členem některé z existujících asociací, například Asociace pracovních agentur nebo Asociace poskytovatelů personálních služeb.
Jedním z důvodů, proč by společnosti měly na legálnost praktik pracovních agentur pro vlastní dobro dbát, je fakt, že od roku 2021 nesou dle zákona o zaměstnanosti spoluodpovědnost za takzvané zastřené agenturní zaměstnávání, které spočívá v pronájmu pracovní síly jiné právnické či fyzické osobě za nedodržení srovnatelných podmínek stanovujících legální zprostředkované zaměstnání. Za nezákonně nastavené pracovní vztahy může Státní úřad inspekce práce udělit až 10milionovou pokutu nejen zprostředkovateli, tedy agentuře, ale také uživateli, tudíž zaměstnavateli, který si danou agenturu najímá. A to i v případě, kdy by o nelegální praktice zaměstnavatel vůbec nevěděl.
Podle dat Státního úřadu inspekce práce bylo v roce 2023 odhaleno 309 případů zastřeného zprostředkování zaměstnání a 183 zaměstnavatelů využívajících služeb zastřených agentur, uděleny pak byly v této oblasti pokuty za celkem 116 870 000 Kč.