Ve výroční zprávě Světového ekonomického fóra (WEF) pro rok 2017 o globálním rozdílu mezi pohlavími bylo vypočítáno, že ženy budou muset odhadem ještě 217 let počkat, než budou mít stejný plat jako muži. To není nijak dobrá bilance. A ještě horší je to, že oproti roku 2016 tento odhad narostl o 47 let.
Na stopě za lepšími zprávami se nám podařilo najít příklady pokroku v genderové rovnosti. Island za posledních šest let vede žebříček WEF a deníky The Guardian a The Economist ho vyhlásily nejlepším místem, kde žena může pracovat. Co tedy dělají na Islandu jinak?
Příčiny nedostatečné rovnosti na pracovišti jsou velmi složité. Například stereotypy, kterých se těžko zbavujeme, protože mají svůj pevný základ již ve výchově dítěte a v prvních letech vzdělávání.
Vysvětlením pro rozdílnou výši platu mezi ženami a muži je i to, že si ženy volí hůře placená povolání, pracují na částečný úvazek s menším platem, a skutečnost, že je u žen méně pravděpodobné, že si řeknou o dostatečnou výši platu. Mnohé školy na Islandu proto cíleně povzbuzují dívky, aby se věnovaly širší škále předmětů, učí je odvaze, odolnosti a nebát se projevit.
Studie ukazují, že podvědomé předsudky při najímání zaměstnanců či nedostatečná podpora pracujících rodičů mohou být pro ženy neúměrnou překážkou pro získávání nejlukrativnějších profesí. Například index skleněného stropu deníku The Economist nyní jako indikátor zavedl otcovská práva. Tento krok je založen na důkazu, že otcové, kteří odejdou na rodičovskou dovolenou, mohou matkám umožnit návrat do zaměstnání, čímž se smažou rozdíly v příjmech. Na Islandu muži dostávají ekvivalent 8,3 týdnu placené rodičovské dovolené.
Přestože se některé obory přizpůsobily změnám a využívají prokázaných výhod rovnosti, poslední překážka v genderové rovnosti zůstává na vrcholových pozicích. V mnoha případech jsou ženy stále upozaďovány, je jim odpírána skutečná rozhodovací pravomoc a s tím ruku v ruce i přístup k nejvyšším platům a nejlepším příležitostem kariérního růstu.
Plné znění naleznete na blogu Regus Work
