Dle údajů Českého statistického úřadu tvořily v roce 1995 ženy více než třetinu zaměstnanců v IT odvětvích, jednalo se cca o 20 000 žen. Ve srovnání s letošním rokem, kdy se v IT oboru pohybuje cca 9 000 žen, se jedná o snížení na méně než polovinu.
Zastoupení mužů v IT od roku 1995 do loňského roku narostlo naopak oproti ženám na trojnásobek. Česká republika je tak s podílem 7 % žen zaměstnaných v IT na pomyslném žebříčku druhou nejhorší zemí v Evropě, hned po Slovinsku s 3,6 %. Evropský průměr je 16 %. „Možná k překvapení většiny lidí nenajdeme největší zastoupení žen v IT v některé ze zemí západní Evropy, ale v Rumunsku, které se svým 28% podílem získává jasné prvenství,“ upozorňuje Katka Prášilová, HR manažerka projektu Jobstack.it.
IT je jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví s dlouhotrvajícím nedostatkem kvalitních IT pracovníků. Někteří odborníci uvádějí, že počet nezaplněných IT pozic v Česku dosahuje až několika tisíc. Kde tedy vzít nové lidi? Zajímavou strategií pro získání nových pracovníků může prý být zacílení právě na ženy, které jsou v tomto oboru spíše raritou. Jejich nedostatek pramení především v nízkém zájmu o studium oborů informačních technologií, počet studentek těchto oborů se dlouhodobě pohybuje okolo 16 %.
Ve srovnání s muži jsou ženy podle Kateřiny Prášilové považovány za mnohem pečlivější. Například ženy programátorky, analytičky a testerky jsou vnímány jako preciznější a spolehlivější, na druhou stranu jim prý chybí kreativita a mají slabší představivost při řešení nových a nových úkolů. A jak jsou na tom ženy – manažerky? Jsou to prý často bojovnice, ale stěžují si, že je mužští kolegové trochu přehlížejí, zvláště tehdy, když dělají business. Možná, že jsou někdy při obchodních vyjednáváních – např. na pozici Projektových manažerů – méně tvrdé než kolegové, ale na druhou stranu umějí lépe pracovat s kompromisy, nalézat řešení vhodná pro všechny zúčastněné strany, udržovat dobré vztahy a zvládat multitasking.
Není prý také výjimkou, kdy jsou ženám zadávány podřadné úkoly, které mužům na stejné pozici zadávány nejsou nikdy – řeč je např. o zajišťování cateringu, či psaní poznámek. Největším kamenem úrazu pak je sexistické chování na pracovišti, mimo hlavní pracoviště, na konferencích, a to jak ze strany kolegů, tak i přímých nadřízených. Nehovoříme jen o sexistických dvojsmyslech, ale i o sexuálních návrzích. Nemalá část žen byla nucena snášet při pracovních pohovorech a poradách v čistě mužských kolektivech nevhodná témata, rozebírat, popř. obhajovat svůj rodinný život, stav a děti, z čehož pak mohou pramenit třeba i obavy o ztrátu zaměstnání nebo potřeba zkrátit si mateřskou dovolenou.