Od 1. ledna 2019 se mění vyměřovací základ u dohody o pracovní činnosti, zkráceně DPČ. Zákonný limit pro povinné odvody sociálního a zdravotního pojištění se u těchto smluv navyšuje z dosavadních 2 500 Kč na 3 000 Kč hrubého měsíčně. Zaměstnancům na DPČ, kterými jsou nejčastěji studenti, důchodci či matky na mateřské dovolené, tak vzroste čistá mzda i možný rozsah práce. Ostatní náležitosti související s DPČ se nemění.
Práce na DPČ se vyplatí především osobám, které si touto formou přivydělávají k práci u jiného zaměstnavatele, a dále lidem, kteří standardně nemají povinnost účastnit se sociálního a zdravotního pojištění, neboť je za ně platí stát. Typicky jde o studenty, důchodce nebo matky na rodičovské dovolené. „Osob, které nepatří do žádné z těchto skupin a povinné odvody za ně tedy nehradí ani stát ani jiný zaměstnavatel, se v případě příjmů z DPČ do 3 000 korun měsíčně týká pouze osvobození od plateb sociálního, nikoli zdravotního pojištění. U zdravotního pojištění musí i osoby se zaměstnáním malého rozsahu hradit tzv. minimální zálohy osob bez zdanitelných příjmů,“ upozorňuje Ondřej Wysoglad, ředitel personální agentury Adecco ČR a SK.
Zaměstnanec může mít u jednoho zaměstnavatele sjednaných více dohod o pracovní činnosti najednou. Z hlediska odvodů na sociální a zdravotní pojištění pak není rozhodující výše každého dílčího výdělku, ale jejich součet. Pokud je tento součet měsíčně 3 000 Kč a více, musí pracovník hradit všechny povinné odvody. „Na dohodu o pracovní činnosti lze také pracovat u více zaměstnavatelů souběžně. Vyměřovací základ pro odvody se poté počítá z každé mzdy zvlášť,“ doplňuje Ondřej Wysoglad.
Ostatní podmínky DPČ zůstávají od 1. ledna 2019 zachované. Stále platí, že časový rozsah DPČ je zákonem limitován 20 odpracovanými hodinami týdně, tedy polovinou standardní pracovní doby. Tyto hodiny se dají flexibilně rozložit v rámci celého období, pro které je dohoda sjednána. Nejdelším obdobím pro výpočet průměru odpracovaných hodin je 52 týdnů, tedy jeden kalendářní rok. Novinka také nemění nic na povinnosti pracovníka odvádět daň z příjmu, kterou musí platit vždy bez ohledu na výši výdělku.