Letní brigády v Česku přestávají být jen sezonním přivýdělkem studentů a stále častěji fungují jako běžná součást trhu práce. Firmy je využívají jako rychlé řešení nedostatku lidí – ten má podle aktuálních dat problém obsadit až 61 % zaměstnavatelů. Nabídka brigád přitom zůstává vysoká a v hlavní sezóně roste zhruba z 1 600 na 2 000 pozic denně napříč obory od obchodu a služeb přes logistiku až po administrativu.
„Letní brigády dnes nejsou jen sezonní záležitostí pro studenty, ale důležitým ventilem trhu práce. Firmy jimi řeší nedostatek lidí a zároveň testují nové zaměstnance bez dlouhodobého závazku,“ říká Jiří Halbrštát, ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup.
Struktura brigád velmi přesně kopíruje proměnu celé ekonomiky. Přibližně třetinu tvoří obchod a služby, stejný podíl připadá na logistiku, výrobu a manuální práci a zhruba čtvrtina na gastronomii. Dynamicky ale roste segment administrativy, marketingu a zákaznického servisu, který už dnes tvoří kolem 15 % nabídek. Firmy totiž hledají flexibilní kapacity nejen do provozu, ale stále častěji i do kancelářských rolí, což ještě před několika lety nebylo běžné. Brigáda se tak posouvá z okraje pracovního trhu blíže k jeho jádru.
Kolik si brigádníci vydělají
Odměňování tento posun jen potvrzuje. V Praze se hodinové sazby běžně pohybují mezi 150 a 170 korunami, u náročnějších nebo urgentních směn dosahují až 250 korun, zatímco v regionech se drží spíše v rozmezí 135 až 160 korun. Data z letošního roku zároveň ukazují, že růst mezd zpomaluje a firmy přecházejí od plošného zvyšování k cílenému odměňování podle přidané hodnoty. V praxi to znamená, že flexibilita a schopnost rychle nastoupit má často vyšší cenu než dlouhodobá stabilita. „Růst minimální mzdy a změny v odvodech zvyšují reálné výdělky brigádníků a zároveň posouvají očekávání na obou stranách. Uchazeči jsou náročnější, firmy musí být rychlejší a flexibilnější,“ říká Jiří Halbrštát.
Region rozhoduje víc než ochota pracovat
Zásadní roli přitom hraje region. Zatímco v Praze a ve velkých městech firmy o brigádníky soutěží a musí připlácet, v regionech s vyšší nezaměstnaností roste konkurence mezi uchazeči. Aktuální data ukazují, že nezaměstnanost se pohybuje nad pěti procenty a regionální rozdíly zůstávají výrazné. Brigáda tak přestává být jen otázkou ochoty pracovat a stále více odráží geografii českého trhu práce.
Proměňuje se i profil samotných brigádníků. Pro generaci Z už brigáda není automatickou letní volbou. Mladí lidé více zvažují smysl práce, flexibilitu a dlouhodobý přínos pro kariéru a často dávají přednost odborné praxi. Současně ale mají nejsilnější vyjednávací pozici v historii, protože vstupují na trh práce v nejslabších populačních ročnících. Otázka tedy nezní, zda brigádu najdou, ale zda jim bude dávat smysl.
Brigády ale nejsou jen doménou mladých. Stále častěji fungují jako most mezi zaměstnáními pro lidi, kteří se ocitnou bez práce, a také jako flexibilní forma zapojení pro seniory. Demografický vývoj je přitom zásadní a dlouhodobě vytváří tlak na využívání všech dostupných skupin pracovníků, protože z trhu práce odchází více lidí, než kolik jich přichází.
Nelegální práce zůstává problémem
S rostoucím významem brigád ale rostou i rizika. Nejčastěji jde o nelegální práci, falešné agentury nebo nedodržování pracovních podmínek, zejména v oborech s vysokou fluktuací, jako je gastronomie, stavebnictví nebo logistika. Krátkodobá výhoda vyššího čistého příjmu tak může dlouhodobě znamenat absenci sociálních jistot. Druhým rizikem je uvíznutí v cyklu krátkodobých prací bez posunu, což je jev, který se objevuje častěji, než si připouštíme.
„Vidíme, že brigády se posouvají i do kvalifikovanějších oblastí a stále častěji nahrazují klasické krátkodobé pracovní poměry. Pro firmy je to reakce na nedostatek uchazečů, pro lidi příležitost, jak si vydělat více a mít pestřejší pracovní život. Je ale potřeba dávat pozor na rizika spojená s nelegálním zaměstnáváním, které bývá u brigád rozšířené,“ dodává Jiří Halbrštát.
Letní brigády tak v roce 2026 ukazují hlubší změnu pracovního trhu. Flexibilita přestává být benefitem a stává se standardem, který propojuje firmy i pracovníky napříč generacemi. V prostředí, kde se podle globálních odhadů do roku 2030 promění téměř 40 % dovedností, se právě schopnost rychle reagovat a kombinovat práci s rozvojem stává důležitou konkurenční výhodou.