Nová studie think-tanku IDEA mapuje dlouhodobější dopady pandemie covid-19 na fenomén práce z domova v ČR. Pracují lidé z domova v době po odeznění pandemie více než před ní? Jak se míra využívání práce z domova liší mezi různými demografickými a socioekonomickými skupinami?
Česká republika patřila před pandemií k zemím s nízkým podílem zaměstnanců pracujících z domova. S nástupem pandemie i u nás v rámci protipandemických opatření míra využívání práce z domova výrazně narostla. Data z let 2018-2023 ukazují, že se jednalo o změnu trvalou, neboť v roce 2023 pracoval z domova každý desátý zaměstnanec, zatímco před pandemií jen každý dvacátý.
Post-pandemické rozdíly v míře využívání práce z domova mezi ženami a muži jsou velmi malé. Naopak zásadní roli hraje vzdělání. Lidé bez maturity pracují z domova zřídka, zato z vysokoškolsky vzdělaných pracuje z domova zhruba čtvrtina.
„Podíváme-li se na různé věkové skupiny, nejvíce pracují z domova lidé ve věku 25–44, u kterých také došlo k nárůstu práce z domova z 6 % na více než 12 %. K nejvyššímu nárůstu práce z domova došlo u nejmladší skupiny 20–24 let, kde podíl narostl pětinásobně, z necelých 2 % na 10 %,“ přibližuje výsledky studie její spoluautorka Klára Kalíšková z IDEA při CERGE-EI a Fakulty informatiky a statistiky VŠE.
Nejvíce se míra využívání práce z domova zvýšila u rodičů s mladšími dětmi. Naopak u matek s nejmladším dítětem ve věku 13–17 let byl nárůst jen mírný, u jejich otců dokonce žádný. Zajímavé je, že přítomnost a počet dětí v rodině dnes nemá na míru využívání práce z domova příliš vliv. Zcela zásadní je však věk nejmladšího dítěte.
“Práci z domova využívají nejvíce ženy s dítětem ve věku 0–2, u kterých došlo po pandemii k největšímu nárůstu. Dnes jich téměř třetina pracuje z domova,” upřesňuje spoluautorka studie z IDEA při CERGE-EI Alena Bičáková.
U partnerů v domácnosti existuje také pozitivní korelace v míře využívání práce z domova i její frekvenci. Pokud někdo nepracuje z domova vůbec, je velmi pravděpodobné, že jeho partner také práci z domova nevyužívá. Naopak, osoby, které pracují více z domova, mají partnery, kteří také častěji pracují převážně z domova. Tyto podobnosti mohou být způsobeny podobnými preferencemi i tím, že si lidé vybírají partnery s podobným vzděláním nebo pracující v podobných odvětvích.
Práce z domova je přirozeně využívaná hlavně v profesích, které lze z domova snadněji vykonávat. Nachází se především v odvětvích informačních a telekomunikačních činností, nemovitostí, peněžnictví a pojišťovnictví. V prvním z nich dnes pracuje alespoň částečně z domova celá polovina zaměstnanců.
Na základě preferencí vyjádřených v šetření z ledna roku 2023, 66 % mužů a 70 % žen by rádo pracovalo několik dní v týdnu z domova, nejčastěji dva nebo tři. Ve skutečnosti ale z domova pracuje mnohem méně lidí – více než polovina lidí pracujících pouze na pracovišti by upřednostnila alespoň částečnou práci z domova. Celkově lze tedy očekávat, že využívání práce z domova dále poroste.
Nárůst využívání práce z domova by v Česku mohl vést k většímu zapojení matek malých dětí na trhu práce a snížit přetrvávající genderové nerovnosti v míře zaměstnanosti a v příjmech. Zároveň může nárůst práce z domova posílit pracovní mobilitu, zvýšit sladění nabídky a poptávky po práci a celkově zvýšit konkurenci na trhu práce. Vzhledem k tomu, že práce z domova se vyskytuje především mezi lidmi s vyšším vzděláním a v lépe placených profesích, může ale další růst využívání práce z domova také přispět ke zvyšování ekonomických a sociálních rozdílů ve společnosti.
