S některou z forem šikany na pracovišti má aktuálně zkušenost 19 procent osob starších 15 let. Problém mobbingu je záležitostí všech věkových i vzdělanostních skupin, nicméně častěji postihuje ženy a osoby ve středním věku. Šikana je vůči postiženým nejčastěji uplatňovaná ze strany jejich nadřízených.
Mobbingem rozumíme všechny formy společenské šikany spolupracovníka, které mohou ve svém důsledku negativně ovlivnit psychický, ale i fyzický stav poškozeného. Jeho projevy nemusejí být na první pohled zjevné. Začínají totiž pozvolně, ale časem se mohou vyvinout až ve fyzické ubližování.
„Rozpoznání a řešení šikany vyžaduje speciální přístup a znalosti. Mobbing je zákeřný a plíživý. Není na první pohled zřejmý,“ uvádí Petra Lhotáková, konzultantka Mobbing Free Institutu.
Podle nejnovějšího šetření společnosti GfK má s některou z forem šikany na pracovišti zkušenost téměř pětina osob starších 15 let (19 procent). Problém mobbingu se nevyhýbá žádné z věkových či vzdělanostních skupin, nicméně častěji postihuje ženy než muže (21 procent u žen vs. 16 procent u mužů) a také osoby ve věku 40 – 49 let (27 procent).
Za nejčastější projevy mobbingu můžeme v současnosti označit zadávání nesmyslných pracovních úkolů a povinností neodpovídající pracovní kvalifikaci, nedoceňování pracovního výkonu, které postupně vede ke ztrátě sebevědomí, zesměšňování a pomlouvání postiženého v rámci pracovního kolektivu nebo neustálou kritiku práce.
Více než dvě pětiny šikanovaných osob (41 procent) jsou některé z forem mobbingu vystavovány jednou týdně či ještě častěji, a to ve více než polovině případů (55 procent) po dobu alespoň jednoho roku či déle.
„57 procent postižených je šikanováno svým nadřízeným, 26 procent svými kolegy a celých 13 procent osob v této souvislosti uvedlo jak své kolegy, tak i nadřízeného. Pouhá 4 procenta respondentů jsou šikanována ze strany svých podřízených,“ uvádí Barbora Večerková ze společnosti GfK, která se problematikou mobbingu dlouhodobě zabývá.
„V praxi se běžné v rámci poradny setkáváme stále častěji se stížnostmi na nekompetentnost nadřízených a svévolnost funkcionářů, jež je všeobecně tolerovaná. Setkáváme se s častým účelovým nerespektováním a ohýbáním zákonných norem s úmyslem zvýšení vlastní moci. Čeští manažeři si z našeho pohledu neuvědomují svoji zodpovědnost a důsledky, které svým chováním způsobují, ať již oběti či podniku. Místo motivace a funkčního leadershipu zaměstnance spíše ponižují a snaží se jim dokázat neschopnost různými zákeřnostmi a úkoly, jež jsou pod jejich úrovní. Mylně se domnívají, že tím upevní svoji pozici. Neuvědomují si, jak zasahují do osobního prostoru a kolik životů tím ovlivní. Zničenou psychiku a ztrátu zaměstnání už však lidem nikdo nevrátí,“ uvádí Michaela Švejdová, zakladatelka a iniciátorka Mobbing Free Institutu.
Více než polovina postižených (55 procent) měla snahu problém na pracovišti řešit, a to nejčastěji přímým rozhovorem s člověkem, který šikanu provádí a věci si ujasnit (49 procent). 29 procent šikanovaných oznámilo skutečnosti o podezření na šikanování svému nadřízenému, 15 procent poté vedení či managementu firmy nebo podniku a 10 procent odborové organizaci nebo personálnímu oddělení. Nicméně téměř desetina postižených řešila situaci výpovědí z pracovního poměru a nalezením si jiného zaměstnání. Téměř polovina obětí šikany (45 procent) své problémy nijak neřešila či neřeší. Buď se bojí o ztrátu zaměstnání (48 procent) nebo je dle jejich vyjádření situace ještě snesitelná (40 procent).
Porovnáme-li výsledky tohoto výzkumu s veřejně dostupnými údaji, lze konstatovat, že za poslední dva roky došlo k určitému poklesu počtu osob vystavovaných některé z forem mobbingu (pokles o 4 procentní body). Trend vyššího výskytu šikany na pracovišti mezi ženami přetrvává, stejně tak jako převaha šikanování ze strany nadřízených.
