Práce z domova představuje flexibilní formu výkonu závislé práce, kdy zaměstnanec pracuje zcela nebo zčásti ze svého domova. Úpravu homeoffice měla změnit plánovaná novela zákoníku práce, která měla nabýt účinnosti 1. července 2017. Sněmovna ovšem debatu o novele zákoníku prozatím odložila, čímž se její šance na přijetí značně ztížily.

Z loňských výsledků výzkumu Anytime, Anywhere Work vyplývá, že 40 % firem má zaměstnance, kteří pracují z domova pravidelně. Příležitostně pak zaměstnanci pracují z domova u dalších 44 % firem. Práce z domova je hojně využívána především v západních a severských státech, postupně ale získává popularitu i v našich končinách.

S ohledem na vzrůstající oblibu flexibilních pracovněprávních vztahu je však na místě doplnit a zpřesnit právní úpravu práce vykonávané mimo pracoviště zaměstnavatele (nejen tzv. homeoffice nebo též home working apod.). Původně navržené znění novely zákoníku práce s sebou nicméně mělo přinést pouze dílčí změny. Velkou komplikací pro zaměstnavatele tak i nadále měla zůstat např. oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP).

„Zaměstnavatel totiž musí plnit povinnosti týkající se BOZP i u všech zaměstnanců, tj. i u zaměstnanců pracujících z domova. Zaměstnavatel by měl v rámci školení BOZP poučit zaměstnance, kteří budou pracovat z domova o rizicích práce z domu a o opatřeních, která musí dodržovat (např. povinnost dodržovat přestávky v práci). Bohužel s ohledem na stále nedostatečnou úpravu práce z domova doporučujeme zaměstnavatelům, aby si veškerá práva a povinnosti výslovně sjednali v písemné dohodě o práci z domova nebo případně v pracovní smlouvě. V takové písemné dohodě mohou být sjednány např. pravidelné prohlídky místa, kde zaměstnanec pracuje nebo přístup zaměstnavatele na místo, pokud se stane pracovní úraz, což může v řadě případů předejít budoucím sporům,“ vysvětluje Alice Kubíčková, ředitelka Komory právní odpovědnosti.

„Jednou z novinek, kterou měla novela zákoníku práce zavést, je povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci náklady, které vynaloží na komunikaci se zaměstnavatelem (internetové připojení, náklady na telefon) nebo dokonce i náklady na elektrickou energii či pořízení a provoz počítače. Obtížně si v praxi lze představit, jak se budou takové náklady prokazovat,” upřesňuje Jan Bureš z advokátní kanceláře LP Legal.

Novela měla dále zavést povinnost zaměstnavatele umožnit zaměstnanci kontakt s ostatními zaměstnanci na pracovišti. Ačkoli chápeme záměr zákonodárce zamezit psychickému strádání a izolaci zaměstnance, který pracuje z domova, ze zkušeností našich klientů vyplývá, že se jedná spíše o zcela nadbytečné opatření. Navíc řada zaměstnavatelů se již řadu let aktivně snaží o to, aby se zaměstnanci v práci i mimo ni pravidelně setkávali a budovali tak přátelský pracovní kolektiv,” dodává Alice Kubíčková, ředitelka Komory právní odpovědnosti.

„Právní úpravu homeoffice jistě vítáme, ale domníváme se, že potřebuje komplexní a promyšlenou úpravu, která bude pamatovat na různé situace, které mohou nastat. Bohužel novelou navrhovaná úprava homeoffice je v určitém směru kusá a místy naopak nadbytečná,“ shodují se Alice Kubíčková a Jan Bureš.