37 ze 100 je výsledkem populární matematické úlohy, která má optimalizovat výběr uchazeče o práci nebo partnera – podle toho, jak moc chytlavě/bulvárně se příslušná populární kniha o matematice snaží působit. Chceme maximalizovat pravděpodobnost s tím, že ze 100 dostupných uchazečů získáme toho nejlepšího. Postupujeme po řadě, podle zadání se musíme rozhodnout ihned a k jednou odmítnutému kandidátovi se přitom už nelze vracet. Výsledek zní, že největší šance se odmítnout prvních 37 kandidátů a ze zbytku si vybrat prvního, kdo bude lepší než všichni dosud odmítnutí. (37 dostaneme jako 100/e, pro jiný počet uchazečů platí obdobný vztah.)
Nyní se vědci zaměřili na další možné strategie a matematické aspekty přijímání zaměstnanců. Pavel Krapivsky z Boston University problém mírně přeformuloval. Základní myšlenka zůstává stejná: firma má k dispozici jednoznačný parametr pro posouzení kvality kandidáta a musí se rozhodnout okamžitě. V tomto modelu navíc nelze nově přijaté zaměstnance propustit. Proud kandidátů je zde nepřetržitý a potenciálně nekonečný, takže model má být realističtější pro moderní pracoviště, kde se rozhodnutí o náboru zaměstnanců přijímají na základě okamžitých obchodních potřeb a proces probíhá neustále.
Studie zkoumá tři různé náborové strategie:
Strategie maximálního zlepšení (Maximal Improvement Strategy, MIS) nařizuje, že kandidát je přijat pouze tehdy, pokud je jeho skóre vyšší než skóre jakéhokoli dříve přijatého zaměstnance.
Strategie průměrného zlepšení (Average Improvement Strategy, AIS) umožňuje přijmout kandidáta, pokud jeho skóre převyšuje průměrné skóre všech stávajících zaměstnanců.
Lokální strategie zlepšování (Local Improvement Strategy, LIS) zahrnuje hodnocení každého kandidáta náhodně vybraným zaměstnancem nebo malou přijímací komisí a přijetí kandidáta pouze v případě, že jeho skóre překoná skóre tazatele nebo všech členů komise (poznámka PH: které oni sami, předpokládám, neznají).
Na rozdíl od problému optimálního sňatku neexistuje jediná nejlepší strategie – volba závisí spíše na cíli společnosti. Pokud je cílem maximalizovat dlouhodobou kvalitu, je nejlepším přístupem MIS, který však vede k pomalejšímu přijímání zaměstnanců. Je-li prioritou vyvážit kvalitu a rychlost náboru, je AIS rozumným kompromisem. Pokud je rychlý nábor důležitější než kvalita, bude nejefektivnější strategií LIS.
Model podobný tomu, který je uveden v článku, by mohl například sloužit jako základ pro algoritmy používané v sociálních sítích a digitálních platformách. Nejen pro náborové weby nebo seznamky, ale i pro výběr obsahu, doporučování produktů apod.
Hiring Strategies, Journal of Statistical Mechanics Theory and Experiment (2025).
Zdroj: SISSA Medialab / Phys.org