Není nic neobvyklého, když se zaměstnanci stávají terčem kritiky jen proto, že se zdrželi na záchodě, nebo se během pracovní doby věnovali jakékoli osobní činnosti, která nesouvisí s náplní jejich práce. Tyto příběhy se stávají po celém světě, a to ve společnostech ze všech sektorů, ať už jsou to call centra, výrobní závody nebo logistická centra. Proto stále více průzkumů ukazuje, že autonomie je jednou z důležitých podmínek pro šťastnější pracovní život.
Zajímavou studii na téma autonomie na pracovišti provedli v minulém roce vědci z University of Birmingham. Porovnávali data od více než 20 000 zaměstnanců. Výsledky ukázaly, že individuální kontrola plnění úkolů a samostatné plánování času přispívá k vyšší spokojenosti a motivaci zaměstnanců. Lidé, kteří se mohou v zaměstnání svobodně rozhodovat a nejsou kontrolováni na každém kroku jako malé děti, mají mnohem větší odpovědnost za množství a kvalitu odvedené práce. Proto s rostoucí mírou autonomie roste i produktivita.
Jednou z forem autonomie je bezesporu možnost nastavit si preferovanou pracovní dobu. Ve společnostech fungujících ve směnném režimu nabízí tento benefit poradenská firma Déhora v podobě tzv. samoplánování směn. Jedná se o koncept, kdy zaměstnavatel umožní svým zaměstnancům vytvořit si rozpis směn podle jejich osobních potřeb, ať už fyzických, nebo sociálních.
„Na základě mnohaletých zkušeností Déhory mohu potvrdit, že individuální možnost rozhodovat o pracovní době pomáhá firmám nejen udržet dobré zaměstnance, ale i získat nové, výrazně snížit jejich fluktuaci a zajistit lepší výsledky. Navíc díky důvěře, kterou zaměstnancům prostřednictvím samoplánování poskytujeme, se z nich stávají sebevědomější a odpovědnější lidé,“ říká konzultant Déhory v České republice Roman Urban.
Autonomii vnímají muži a ženy rozdílně. Pro ženy je důležitá časová flexibilita, která jim umožní skloubit práci s péčí o rodinu a domácnost. Muži zase preferují přesné načasování konkrétních pracovních úkolů, jejich pořadí a pracovního tempa. Není tak překvapením, že 90 procent manažerů sdělilo, že mají při své práci určitou míru autonomie. Naopak profese, jako jsou lékaři a zdravotnický personál, právníci nebo účetní, se potýkají s nedostatkem autonomie, pokud jde o samotnou práci a zejména pracovní dobu. Až polovina málo kvalifikovaných zaměstnanců (např. dělnické profese) se naproti tomu vyjádřila, že nemají svobodu žádnou.
Na základě tchajwanského průzkumu, provedeného mezi 1 380 zaměstnanci ve 230 společnostech, se rovněž prokázalo, že autonomie přispívá k nižší hladině stresu zaměstnanců, má pozitivní vliv na jejich spokojenost i méně odchodů k jinému zaměstnavateli. Studie dokonce ukázala, že autonomie v pracovním prostředí může prodloužit život i zlepšit jeho kvalitu. Podle britské studie její nedostatek a s tím spojený stres naopak zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, a to dokonce více než kouření.
Špatným směrem se ubírají i společnosti, které využívají tzv. mikromanažerů. Na jedné straně stojí manažeři, umožňující svým zaměstnancům svobodně dýchat, zatímco na druhé je pak mikromanažer, jehož náplní práce je neustálá kontrola podřízených. Ti jsou důsledkem takového přístupu frustrovaní a pracují pod tlakem. To prokázala i studie, podle níž je mikromanagement špatný pro morálku, způsobuje odchody zaměstnanců a snižuje produktivitu. Výzkumníci z Birminghamu si nedostatek autonomie v takových společnostech vysvětlují strachem mikromanažerů ze ztráty své funkce. Pokud by svým podřízeným poskytli větší míru autonomie a oni by se tak stali šťastnějšími a produktivnějšími, nezbyly by na mikromanažery již žádné pracovní povinnosti a stali by se pro firmu zbyteční.
„Společnosti pozvolna přicházejí na to, že pokud dají svým zaměstnancům více nezávislosti, samostatného rozhodování a plánování, nemusejí zaměstnávat tolik manažerů, kteří by je neustále kontrolovali. Lidé chtějí být v práci respektováni a nestojí o to, aby se k nim nadřízení chovali jako učitelé k dětem v mateřské škole“, potvrzuje výsledky průzkumů Nunzio Totaro, ředitel českého zastoupení společnosti Déhora.
