Generační střet: Jak se liší očekávání zaměstnavatelů od absolventů, a co vyžadují absolventi od svých zaměstnavatelů?

Střet dvou generací u jednoho stolu, i tak se dá nazvat další ze série akcí České manažerské asociace Regionálního klubu Brno s názvem Kam kráčí management?. Zástupci generace Y a jejich potencionální zaměstnavatelé se ocitli na neutrální půdě – českém velvyslanectví v Rakousku – aby si vyříkali svá vzájemná očekávání ve vztahu absolvent – zaměstnavatel. Jsou zaměstnavatelé připraveni přistoupit na požadavky dnešní mládeže nastupující do zaměstnání? A jsou nároky absolventů na svého budoucího zaměstnavatele vůbec akceptovatelné? Nejen tyto otázky byly předmětem rozsáhlé diskuze, která se konala v pátek 22. dubna 2016 ve Vídni pod záštitou českého velvyslance v Rakousku Jana Sechtera.

Diskuzních panelů se zúčastnili na jedné straně studenti českých i rakouských vysokých škol, na straně druhé za zaměstnavatele vystoupili Filip Šejba, spolumajitel skupiny Walmag Holding, Petr Karásek, interim manažer a odborný konzultant, emeritní generální ředitel TATRA, CAIM, Jan Sechter, velvyslanec České republiky v Rakousku, Zdeněk Lepka, ředitel společnosti BH Securities a.s. (BHS), Čeněk Absolon, ředitel regionální hospodářské komory v Brně, a další manažeři, kteří dnes a denně hledají schopné a kvalifikované zaměstnance.

Očekávání generace Y

U příležitosti tohoto setkání zpracovala Mendelova univerzita v Brně výzkum generace Y z cílem nastínit, jak uvažuje v kontextu svého budoucího pracovního uplatnění: Lucka a Honza jsou typickými zástupci generace Y na Mendelově univerzitě. Je jim 22 let a chtějí, aby je práce bavila. Jejich osobní potřeby jsou na prvním místě. Rádi by v zaměstnání měli flexibilní pracovní dobu, aby nemuseli trávit celý den v kanceláři. Preferují home office a mají vidinu, že jednou možná začnou podnikat. To, co je v zaměstnání motivuje, je výše mzdy, atraktivní benefity, pocit sebenaplnění, získání nových zkušeností, dobrý kolektiv, verbální ocenění jejich výkonu, kreativní nestereotypní náplň práce, pracovní cesty do zahraničí a jasně viditelné výsledky jejich práce. Budoucí zaměstnavatel by jim dle jejich očekávání měl umožnit kariérní růst, vytvořit příjemné pracovní prostředí s lidským přístupem a měl by být férový a spravedlivý, empatický, podporovat další vzdělávání a být trpělivý v rámci jejich zaškolení. Lucka a Honza si myslí, že české firmy pokulhávají v několika oblastech. Nabízejí málo praxí a stáží, a když už je nabízejí, často je to práce zadarmo či velmi špatně placená. Přitom, když si vybírají nového zaměstnance, praxi v oboru vyžadují. Oba studenti by ze strany firem uvítali více informací o pracovních možnostech a nabídkách a přáli by si větší spolupráci firem se školami.

Dle slov Aleše Buchty, reprezentanta studentů, si je generace Y vědoma svých kvalit a umí si určit svou cenu: „My jsme vyrůstali se sociálními médii, dokážeme v relativně krátké době získat velké množství informací, v čemž starší generace trochu tápe. Umíme efektivně a rychle pracovat s IT médii. Firemní kultura je pro nás velmi důležitá. Chceme mít svůj vlastní privátní život a chceme, abychom se ve firmě cítili dobře.“

Michal Vávra z advokátní kanceláře Bulinský, Vávra & Partners potvrdil, že u svých koncipientů, zástupců generace Y, silně vnímá potřebu mít čas na svůj osobní život, který často řadí před život pracovní. Na druhou stranu, když jim nabídne téma, které je zajímá, viditelně se zvyšuje jejich motivace k práci, a to i mimo obvyklou pracovní dobu.

Petr Karásek, emeritní generální ředitel TATRA, CAIM, představil svůj pohled na odlišnosti generace Y a předchozích generací: „Hlavní rozdíl vidím v tom, že my jsme byli vychováváni tak, že musíme primárně splnit požadavky směrem ke svému živobytí. V okamžiku, kdy jsme měli tuto základnu vybudovanou, zbyl teprve prostor přemýšlet, jak dál. Možná jsme se vůči svým dětem provinili v tom, že jsme jim ten chléb zabezpečili příliš jednoduše, a tím jsme jim dali čas, aby přemýšleli i nad tím dalším. To je ten zásadní rozdíl, který já osobně vnímám.“

Jan Sechter, český velvyslanec v Rakousku, na základě odlišných vnímání jednotlivých generací navrhuje, že bychom se všichni měli starat o „ypsilonizaci“ společnosti. Povede to k okysličení a osvěžení prostředí, a především k přiblížení jednotlivých generací a větší mezigenerační odolnosti.

Poněkud razantně odlišný názor projevili studenti a zaměstnavatelé na otázku, zda je prospěšné a efektivní, aby studenti a absolventi začínali od nižších, pro ně možná méně zajímavých pozic. Studenti a zástupci generace Y se jasně vyjádřili, že tento postup je odrazuje od práce a motivuje je k přehodnocování aktuálního zaměstnání a poohlížení se po zaměstnání lépe odpovídajícím jejich potřebám a kvalifikaci. Důrazně poukázali na fakt, že mnoho zaměstnavatelů poskytuje studentům stáže, v rámci kterých je využívají pouze jako levnou pracovní sílu. Taková stáž studentovi neposkytne odbornou praxi, kterou po něm následně samotný zaměstnavatel vyžaduje.

Zaměstnavatelé naopak oponovali tím, že postupný růst a realizace tzv. koleček v rámci firmy vede k tomu, že je následně vedoucí manažer schopen lépe zhodnotit práci na nižších úrovních a především jako manažer reálně odhadnout, kdy ho zaměstnanec chce v rámci své pracovní náplně oklamat.

Spolupráce zaměstnavatelů a univerzit

Problémem, který z diskuzí v rámci jednotlivých panelů pomalu, ale stále s větší rezonancí vyvstával, je nízká míra angažovanosti zaměstnavatelů na vysokých školách. A to jak v rámci nabírání nových pracovních sil, tak v rámci předávání zkušeností z praxe na akademické půdě. Firmy v ČR by se jednoznačně měly studentům více otevřít a nabídnout pomocnou ruku. Zde však vyvstává problém uzavřeného prostředí mnohých vysokých škol nebo naopak neochota manažerů firem. Tedy problém vyžadující systémové řešení.

Jak studenti, tak zástupci vysokých škol v publiku se shodli, že v rámci přenastavení současného fungování jsou právě firmy a jejich manažeři ti, kdo mohou situaci změnit. Vznesli tak neformální požadavek směrem k zaměstnavatelům – firmám a podnikatelům, aby v této věci byli aktivnější a angažovanější. Konkrétní výzva, která zazněla z úst diskutujících studentů, byla, aby si manažeři udělali čas a přišli na univerzitu učit odborné věci z praxe, aby přicházeli na univerzitu představit svou firmu a strávit se studenty čas. Studenti zdůraznili, že privátní lobby je jediný způsob, jak se situace může pohnout dál. Protože jak říká Čeněk Absolon, ředitel Regionální hospodářské komory v Brně: „Tvůrcem reálného světa jsou podnikatelé a majitelé firem.“

Zdeněk Bílek, předseda ČMA Regionálního klubu Brno, k závěrům diskuze dodal: „Dle průzkumu OECD je Česká republika druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou v Evropě, avšak v oblasti propojení univerzit a byznysu jsme nejhorší. Jak vyplynulo z diskuze, silně tento problém vnímáme a jako Česká manažerská asociace se pokusíme o nápravu.“