Světová zdravotnická organizace odhaduje, že například depresí trpí celosvětově až 300 milionů lidí, kvůli čemuž přichází světová ekonomika každý rok o 1 bilion dolarů. Jak mohou zaměstnavatelé pomoci ke zlepšení či udržení duševního zdraví svých pracovníků?
Lidé tráví zhruba třetinu svého dospělého života na svém pracovišti. Ačkoliv se psychologové shodují, že práce je obecně pro duševní zdraví lidí prospěšná, zároveň ale varují, že právě kvůli atmosféře na pracovišti a dalším s prací spojeným faktorům se může duševní zdraví člověka rapidně zhoršit. Stresující a náročné zaměstnání, špatné vztahy s kolegy nebo šéfy, šikana či obtěžování – to vše může zapříčinit rozvoj vážných psychických problémů, z nichž jednou z nejrozšířenějších jsou úzkostné stavy a deprese. Tou dle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2018 trpí globálně až 300 milionů lidí. WHO dále uvádí, že právě kvůli depresi přichází světová ekonomika každý rok o 1 bilion dolarů. Zaměstnanci se špatným duševním zdravím nejen často z práce absentují, ale navíc se výrazně snižuje jejich produktivita. Podle odborníků z Harvard Business School pak za každého pracovníka potýkající se s depresivní poruchou přichází jeho zaměstnavatel o průměrně 32 pracovních dní. Problémy spojené s duševním zdravím přitom dle informací z webu mentalhealth.org spravovaného Mental Health Foundation v kategorii zaměstnanců s plným úvazkem postihují téměř dvakrát častěji ženy než muže. K příležitosti Světového dne duševního zdraví, který připadá na 10. října, by si tak nejen lidé samotní, ale též jejich zaměstnavatelé měli připomenout, jak důležité je pečovat vedle fyzického zdraví i o to psychické.
Rizikových faktorů je mnoho
Mentální stav zaměstnanců ovlivňuje řada faktorů. „Mezi ty nejrizikovější z pohledu duševních poruch patří nedostatečná pravidla ochrany zdraví a bezpečnosti, šikana na pracovišti kupříkladu ve formě mobbingu nebo bossingu, špatná firemní komunikace nebo nevhodné manažerské praktiky – například micromanagement –, omezené možnosti zaměstnance podílet se na rozhodování či řízení vlastní práce, nízká nebo špatná podpora zaměstnanců, příliš přísná pracovní doba nebo i nejasnosti v provádění běžných úkolů. Psychice pracovníků rozhodně nesvědčí ani to, jsou-li nuceni plnit úkoly, pro které nemají vzdělání ani kompetence, a také přílišné pracovní vytížení,“ vyjmenovává Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy. Psychické problémy zaměstnanců samozřejmě nevznikají jen kvůli práci a pracovnímu prostředí, ovlivňuje je i soukromý život pracovníků. A nemusí se nutně jednat ani o dlouhodobou záležitost, horší psychický stav může být způsoben náhlou životní změnou: rozpadem vztahu, nemocí či úmrtím v rodině a tak dále. Ve všech případech je však v zájmu zaměstnavatele, aby svým pracovníkům poskytl pomocnou ruku.
Situace se lepší. Co vše lze dělat?
Ačkoliv v ohledu péče o duševní zdraví české firmy trochu zaostávají, situace se postupně zlepšuje. „Firmy si uvědomují, že stejně důležitá jako fyzická kondice zaměstnanců je i jejich kondice mentální. Psychické poruchy v naší společnosti dlouho platily za stigma a lidé se o nich dodnes zdráhají mluvit. Prvním krokem k jejich řešení tak bývá začít o nich mluvit. Zaměstnavatelé by měli dát svým pracovníkům jasně najevo, že se jim mohou svěřovat i se svými psychickými problémy. Případně je dnes možné poskytovat svým zaměstnancům bezplatné poradenské služby zajišťované externími specialisty, mezi nimiž nechybí ani odborník na duševní zdraví,“ uvádí Jiří Jemelka. Velmi důležité je rovněž aktivně budovat pozitivní firemní kulturu respektující rozličné potřeby zaměstnanců. Naprosto netolerována též musí být jakákoliv šikana, ústrky nebo obtěžování. Vedoucí by měli trávit určitý čas pozorováním vztahů na pracovišti a všechny negativní projevy bezodkladně řešit. Zároveň je potřeba pomáhat zaměstnancům v udržování takzvané work-life balance, tedy rovnováhy pracovního a soukromého života. „V tomto ohledu je základem podporovat řádné čerpání dovolené. Češi jsou poměrně pověstní v tom, že si nevybírají plnou dovolenou, takže nemají možnost nabrat síly a zrelaxovat se. Zaměstnavatel by také neměl nijak znesnadňovat možnost brát si neplacené volno kupříkladu pro řešení vážné životní situace. Co nejširší možnosti flexibilní pracovní doby – v závislosti na typu práce – by pak v současné době také měly být samozřejmostí,“ radí Jiří Jemelka. V péči o duševní zdraví zaměstnanců se přitom vyplatí i prevence. Firma může nabízet různé kurzy zvládání stresu nebo posílení mentální odolnosti, či třeba zřídit interního happiness managera.
