S nástupem epidemie koronaviru nastaly už na jaře letošního roku zásadní změny v oblasti využívání práce z domova. Na tento bezprecedentní jev zareagovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí rozsáhlým průzkumem o míře využívání tzv. home office, o postojích těch, kdo s ním mají zkušenosti, a také o hlavních výhodách a limitech tohoto fenoménu. Osloveni byli zaměstnanci i vedoucí pracovníci v různých typech organizací, jejich zkušenosti jsou převážně pozitivní.
Průzkum realizovaný ve spolupráci s projektem DigiKatalog financovaným z Operačního programu Zaměstnanost se soustředil na situaci a možnosti práce z domova před první vlnou epidemie koronaviru i během ní. Anonymní dotazník určený zástupcům státní správy, samosprávy, soukromých firem i neziskových organizací kompletně vyplnilo téměř
6 000 respondentů.
Před vypuknutím epidemie panovaly zásadní rozdíly ve využívání práce z domova především mezi různými typy zaměstnavatelů. Možnost pracovat na home office měla více než polovina respondentů soukromých organizací, a naopak méně než čtvrtina zaměstnanců veřejného sektoru. Také podmínky pro využívání této formy práce byly pro zaměstnance soukromých firem jednodušší.
V průběhu první vlny epidemie se počet zaměstnanců pracujících z domova, především ve státní správě a samosprávě, skokově navýšil. To donutilo zaměstnavatele urychleně vyřídit potřebnou administrativu, nastavit pravidla a posílit technické vybavení.
Odměnou jim byla ve více než 90 % spokojenost s fungováním práce z domova i s komunikací se zaměstnanci na dálku. Zhruba polovina vedoucích pracovníků považuje home office za benefit či prostředek slaďování pracovního a rodinného života. Čtvrtina věří, že může práci dokonce zefektivnit. Každý pátý vedoucí si s umožněním práce z domova naopak spojuje organizační komplikace.
Pro většinu řadových zaměstnanců je práce z domova lepší než práce v kanceláři z hlediska organizace času, soustředění i výkonnosti. Nejčastěji zmiňovanými mimopracovními klady jsou pak úspora času, možnost pracovat při drobné zdravotní indispozici či možnost zajistit péči o členy rodiny. Mezi nevýhodami naopak zaznívaly nedostatek sociálního kontaktu a nižší flexibilita při řešení pracovních otázek s kolegy.
Důležitým faktorem nicméně je, že čím dlouhodobější zkušenost zaměstnanci s prací z domova měli, tím lépe ji hodnotili.